Do této diagnostické kategorie patří pejskové, kteří si v minulosti prošli nějakou špatnou zkušeností. Tuto zkušenost mohou mít i pejskové, které mají majitelé odmalička. Traumatické stavy může zvíře prožít například i při porodu, odchovu u feny, odstavu a nebo během svého života. Většina pejsků, kteří jsou z útulku nebo vyšli z nevhodných podmínek, prožili v životě trauma.
Co to trauma vlastně je?
Zjednodušeně je to reakce organizmu na podnět nebo situaci, kterou vnímá jako život ohrožující. Podnět může být jak fyzický, tak psychický. Co si pod touto poučkou představit?
My lidé prožíváme trauma například při úmrtí blízké osoby, ztrátě zaměstnání, dopravní nehodě, vidíme-li například násilí, když je na nás násilí praktikováno a mnoho dalšího. Zvířata toto vnímají mnohem složitěji. Neumí si vysvětlit, proč je opustil jejich milovaný člověk, který je pro ně vším. Nerozumí tomu, proč jsou trestáni. A někdy nerozumí třeba i jen tomu, proč musí být oblékáni, proč chodí k psí kadeřnici nebo k veterináři apod.
Traumatický stav je zvířetem aktuálně prožívaný stav, který je teď a tady. Typicky bývá vyvolán fyzickým násilím, ale nejen tím.
U citlivých jedinců jej může vyvolat například i nepochopení nebo nenaučená manipulace, jako například stříhání drápků, oblékání do oblečku, stříhání v salonu či veterinární ošetření.
Pokud je zvíře podobným situacím vystavováno častěji a dlouhodoběji, například špatným přístupem majitele, může dojít k rozvoji dalších poruch.
Posttraumatický stav vzniká až s odstupem od vzniku traumatu, v řádu týdnů až měsíců po prožité události a může vyústit v úzkost či depresi zvířete.
Důsledkem toho může mít pejsek sníženou schopnost adaptace na změny, obranné agresivní projevy, není schopen soustředit se na učení a může mít omezenou schopnost komunikace.
Jak se v takovém stavu chová a projevuje zvíře? Co pozorujeme my lidé?
Můžeme pozorovat dva extrémní protipóly možného chování.
V rámci jednoho roztěkanost, nesoustředěnost, excitaci, hyperaktivitu, poruchu učení, poruchu vyhodnocování podnětů a zbrklost.
Druhou skupinou projevů jsou například uzavřenost, sklíčenost, deprese, neschopnost jakéhokoli přirozeného projevu, neschopnost se cokoli naučit, apatie.
Zvíře může mít široce rozevřená víčka s vyvaleným okem, viditelné bělmo, napnuté nebo stažené svaly čela. Má potřebu vše sledovat z důvodu svého bezpečí.
Lze pozorovat nadměrnou potřebu kontroly prostředí, úlekové reakce na podněty, neschopnost odpočinku, poruchy spánku, poruchy příjmu potravy, odmítání potravy ve stresové situaci, poruchu dechu (mělký, krátký dech – neschopnost dlouhého dechu do břicha), zvýšenou citlivost na vnější podněty (teplo, chlad, světlo, tma, hluk), slinění, kálení, močení, různé zvukové projevy či agresivně obranné reakce.
Co s tím? Jak můžeme zvířeti ulevit?
Jelikož tento stav bývá často doprovázen úzkostnou poruchou, poruchou vyhodnocování podnětu a sníženou schopností adaptace na změnu či poruchou soustředění, je náprava časově náročnější. „Vyřešení“ traumatu za pomoci přírodních látek trvá zhruba dva měsíce.
Strana 1 z 1 Celkem 5 záznamů